Před deseti lety jsme vdechli nový život objektu, kde se v minulém století vyráběly dřevěné hračky a který desítky let chátral. Místo abychom budovu přejmenovali, vrátili jsme jí jméno, které v sobě nese odkaz. Dnes je Hračkárna centrem inovací a místem, kde se minulost setkává s budoucností.
Některé budovy mají paměť, která tiše uchovává příběhy generací, jejich odvahu i ztráty. V mladoboleslavských Čejeticích stojí objekt, kterému nikdo neřekne jinak než „Hračkárna“. Letos je to přesně deset let, co se do jeho zdí vrátil život pod hlavičkou společnosti DEVINN. Deset let, během kterých jsme navázali na nit, kterou kdysi násilně přetrhly dějiny.
Historie tohoto místa se začala psát ve 30. letech minulého století tradicí precizní výroby a tvůrčího ducha. Původní továrnu založili bratři Dunkelovi, z jejichž dílen vyjížděla dřevěná autíčka a stavebnice. Po roce 1945 převzal vedení Richard Krczal, který do práce vložil celé své srdce. Pro jeho dceru, paní Hanu Zemánkovou (roz. Krczalovou), byla Hračkárna milovaným domovem – dodnes si vybavuje zahradu s altánky i tatínkovu kancelář v místech, kde se dnes scházíme v naší jídelně.
Po roce 1948 však přišel zlom. Znárodnění, věznění a nucená emigrace Richarda Krczala do Kanady rozdělily rodinu i její sny. Budova osiřela a pod správou národního podniku TOFA či jako sklad textilu začala její industriální krása pomalu mizet pod nánosy času.
V 90. letech areál ožil příchodem společností pracujících na vývoji pro automobilku (například Rücker a později společnost EDAG). Tyto společnosti však tehdejšími stavebními zásahy potlačily původní industriální charakter budovy a přinesly prvky, které jejímu vzhledu spíše škodily – od zakřivených střech a špičatých stříšek po nevzhledné skleněné příčky. Objekt navíc trpěl technicky; nebyla vyřešena ani kanalizace a odpady se musely řešit vyvážením jímky.
Když majitel DEVINNu, Luboš Hajský, areál před deseti lety kupoval, prostory byly vybydlené a stropy protékaly. Jak sám říká: „S pokorou a ve spolupráci s designerem Danem Rathouským jsme se pustili do nápravy, abychom budově vrátili její původní duši a industriální proporce. Nechceme okázalost, ale syrovou upřímnost. Očistili jsme původní omítky, nechali promluvit beton a snažíme se, aby rekonstrukce působila, jako by tu byla od prvopočátku“.
Dnes v prostorech, kde kdysi vznikala radost pro děti, vyvíjíme technologie pro mobilitu budoucnosti a vodíková řešení. Letos v březnu se propojila minulost se současností, když jsme tu přivítali paní Zemánkovou. Procházela se místy svého dětství, zatímco o patro níž dnes naši lidé vyvíjejí technologie pro budoucnost.
Deset let v Hračkárně nám potvrdilo, že poctivé řemeslo a touha tvořit věci, které posouvají náš region i celý obor dál, z těchto zdí nikdy nevyprchaly. Místo abychom objekt pojmenovali po firmě, vrátili jsme mu hrdé jméno „Hračkárna“. Chtěli jsme zachovat odkaz, který tu přetrvá a bude připomínat, co toto místo znamenalo, i když už my tu nebudeme. Genius loci Čejetic zůstává živý.
Podívejte se, jak to v Hračkárně vypadá dnes.
Zobrazit všechny
