Vodík je kvůli jeho nízké hustotě nutné skladovat stlačený v tlakových láhvích. Ty musí být odolné přetlaku, destrukci a velmi těsné, aby vodík neunikal. Samotné stlačení vodíku je energeticky náročné. Pro stacionární skladování je využíváno i kryogenních zásobníků se zkapalněným vodíkem.
Vodík je kvůli jeho nízké hustotě nutné skladovat stlačený v tlakových láhvích. Ty musí být odolné přetlaku, destrukci a velmi těsné, aby vodík neunikal. Samotné stlačení vodíku je energeticky náročné. Pro stacionární skladování je využíváno i kryogenních zásobníků se zkapalněným vodíkem.
Skladování ve vozech v tlakových lahvích
Vodík je dnes ve vozidlech obvykle skladován v kompozitních tlakových láhvích typu 4 – hliníková tenkostěnná nádoba je obalena ovinem z uhlíkových vláken, což tvoří velmi pevný celek odolný vnitřnímu přetlaku, destrukci a také pronikání molekul vodíku materiálem jako takovým. Standardní provozní tlak pro dnešní vozidla je 350 bar (nákladní vozy a autobusy), v osobních vozech 700 bar. Pro stlačení vodíku na tento tlak se používá obvykle pístových kompresorů, přičemž energie potřebná pro stlačení na 350 bar je zhruba 30 % energie v palivu. Nádrž na 5 kg vodíku (dojezd 500 km) váží zhruba 100 kg. Aby měl elektromobil s lithiovými bateriemi dojezd 500 km, vážily by lithiové baterie 600 - 1 000 kg.
Stacionární velkoobjemové skladování
Pro stacionární skladování vodíku se používají velkoobjemové ocelové tlakové nádoby, případně kryogenní skladovací zásobníky, kde je vodík za velmi nízké teploty -253°C udržován v kapalné formě. Pro automobily je toto řešení považováno za nevhodné, neboť i při téměř dokonalé izolaci se vodík postupně odpařuje a v zásobníku se zvyšuje tlak a tento nadbytek je nutné odpouštět mimo zásobník. Ztráty při tomto způsobu skladování jsou obvykle cca 3 % za den. Náklady na kryogenické uskladnění jsou také vyšší, až 40 % z celkové obsažené energie v palivu je spotřebováno na samotné zkapalnění.
Zobrazit všechny